Bikesharing – po městě na sdílených kolech

Ťuknete do mobilní apky, bicykl se odemkne, sedáte, vyrážíte. Bikesharing pro Brandýs-Boleslav nás oslovil! Jasně, že můžete jezdit na svém kole, jenže ne vždycky je při ruce a proč si nějaké nepůjčit? Bikesharing byl jedna z prvních věcí, které jsme si napsali na dlouhý seznam toho, co v našem městě chceme zařídit. Vlastně by to mělo být jednoduché, zavoláme firmám, co ho provozují, ať nám přivezou na náměstí kola, že ano.

Jenže pak jsme se rozhodli využít toho, že všechny tyhle lidi kolem bikesharingu, elektromobility a udržitelné dopravy známe. Po pár schůzkách už to vypadalo obtížněji. Město s necelými 20 000 obyvateli je pro zavedené bikesharingové hráče jako Ofo nebo Rekola příliš malé a nepůjdou sem.

Pro města naší velikosti existují v dva přístupy.

Ten první je velmi pirátský. Seženou se nějaká starší kola za nízkou cenu, natřou se, dají se trochu do formy a dá se na ně řetěz s kódovým zámkem. Nu a pak se tak trochu hraje na slušnost lidí a taky na to, že superzabezpečovací elektronika by stála podstatně více, než to kolo. Polovina kol se do vánoc ztratí (opravdu spíše ztratí), ale jejich obnova bude levnější, než jakékoliv personální a technologické náklady na nějakou propracovanější variantu.

Druhá varianta je modernější. Město se domluví (formou soutěže a transparentně, na to jsme rasi) s místním fandou a cyklopodnikatelem, že takový systém vybuduje on a také ho bude spravovat, za což mu město bude něco platit podobně, jako doplácí na jiné způsoby dopravy. Může se začít v malém, jen pár kol, jako bokovka k cykloservisu či jinému podnikání dotyčného, s malými náklady. Po pár letech, až se systém osvědčí a podle poptávky, se rozroste, ideálně tak, že město nedoplácí nic, cyklofanda je vážený panpodnikatel a největší nehoda na Pražské toho roku bude srážka tří cyklistů.

Je těžké se vás ptát, jestli byste bikesharing používali. Neznáte ho. Zkušenosti z jiných měst ukazují, že si obyvatelé rychle zvyknou a začnou možnosti “naskočit na kolo” využívat, protože je to pohodlné. Do školy, na nákup, za kamarády. Je to mnohem snadnější, než kontrolovat, zda máte vlastní kolo dohuštěné, vynášet ho ze sklepa nebo naopak se strachovat, zda vám jej před obchodem někdo nesebere.

Chtěli bychom bikesharing v našem městě podporovat a jako nejperspektivnější se nám zdá druhá varianta. Mobilní aplikace s mapou kol k vypůjčení, lidé, kteří se o kola starají, trochu více profislužba, za kterou město něco zaplatí, ale také to městu uleví od automobilového provozu. Jen ty silnice, ty se budou muset i tak opravit?

Co myslíte vy, zvykli byste si na sdílená kola? A mohla by se taková služba jmenovat třeba Brandobola?

Poznámka: na fotografii je ukázka, jak přesně takový bikesharing v našem městě nesmí vypadat. Stojan nevkusně nacpaný před sochu a do prostřed náměstí. Nebojte, je to fotomontáž!

Také chcete jezdit tramvají z Brandýsa do Prahy?

Tramvají z Brandýsa do Prahy? Všichni na to reagují stejně: Fantasmagorie, ale bylo by to super.

Uvědomujeme si, že v našem souměstí je celá řada věcí, které lze pro dopravu udělat ihned. Koordinovat výstavbu obchvatů města, zlepšit návaznost prací kraje a státu na opravě silnic. Opravit chodníky, tlačit na rozšíření P+R parkovacích ploch na metru. Opravit hlavní tahy městem a hledat alternativní cesty městem i ven z města. Na nic z toho nehodláme rezignovat, ba naopak – viz náš program. To ale nic nemění na tom, že my a naše děti budeme potřebovat napojení na Prahu, přičemž dlouhodobě jedinou možností je příměstský vlak, vlakotramvajová linka.

Obešli jsme mnoho lidí, kteří tomu rozumí. Plán na vlakotramvajovou linku do Brandýsa a Staré Boleslavi je reálný, i když je na dlouho, za rok to nebude. Jen ho nikdo neprosazuje a protože o něj “není zájem”, nic se s ním nedělá. My ale zájem máme, ačkoliv si uvědomujeme, že realistický horizont je spíše deset až patnáct let.

Jak se fantasmagorie stává realitou? Jak se z vize stane projekt a z něj stavba? Nejprve je potřeba najít trasu a domluvit se se všemi dotčenými. S obcemi, přes které trasa povede. S těmi chceme podepsat společné memorandum o staroboleslavské trase. Zanést ji do územních plánů.

Pak také se domluvit s provozovatelem, jímž může být Pražský Dopravní podnik, ale i jiný dopravce. S ním najít dohodu o financování a provozu trati.

Peníze? Nebude to levné, jednotlivec to neufinancuje. Z pohledu kraje a metropole jsou to únosné peníze, rozumně vynaložené na zlepšení dopravy ze severovýchodu metropolitní oblasti.

Výkupy pozemků, jednání s vlastníky. Ochránci přírody, památkáři, spolky, hasiči, obyvatelé v okolí trati, všichni, než se stavba dotkne. Je to moře práce, jenže moře je přesně to, co Piráti zvládají.

Trasa na Brandýs je i z pohledu Prahy třetí nejvýznamnější plánovaná trať obsluhující dosud zle dostupnou část okolí Prahy. První je trať na Kladno kvůli letišti a ostudě. Na Beroun kvůli stavu zdejší trati, která ale bude megadrahá. A pak my. My, kteří jsme prý dosud neměli zájem.

Jenže my zájem máme.

Máte ho také?

Pomozte nám postavit tramvaj z Brandýsa do Prahy!

Řekněme jasně, že chceme tramvaj z Brandýsa do Prahy!

PS: uvedená fotka je vážně ilustrační 🙂

Džungle v parku pod nemocnicí, aneb brandýská verze Central parku

Pojďme se podívat na méně příjemné věci v našem městě a plnění volebních slibů z roku 2014.

Ale na začátek je potřeba si připomenout, že část pozemku pod nemocnicí koupila radnice vedená ODS před 10 lety od čerstvě privatizované nemocnice za 38 mil. Kč. Krajská ODS předtím nemocnici prodala za 7,5 mil. Kč a město obratem přispělo majiteli desítkami milionů za okolní louku s bodláky.

Místní občané pak vybojovali vítěznou bitvu za nepostavení Kauflandu v této oblasti a od roku 2013 slýcháme, že se zde obnoví zelené plíce města a vznikne alternativa k Houštce.

Vítězná koalice z roku 2014 si vetkla závazek na pozemcích pod nemocnicí vybudovat volnočasový park a odpovědnost za to převzal místostarosta Jiří Vojta z Podpory občanů.

Výsledek je čistá 4, došlo k drobnému vyčištění pozemku od starých staveb, asi se někde připravuje projektová dokumentace, ale za čtyři roky je to zoufale málo.

Pro srovnání Kbely svůj Central park v roce 2008 čistily od náletů a staveb a následující rok kompletně postavily, včetně hřišť, obnovy koryta potoka, amfiteatru. A je to dnes pýcha městské části.

My máme pro tisíce občanů žijících zde v bytových domech blbě posekanou louku s odpadky, zatrubkovaný potok a polovina pozemků je čistá džungle pro bezdomovce. Efektivita s jakou město uchopilo obnovu 3,5 ha pozemků uprostřed města je demonstrací schopností řešit dlouhodobé úkoly.

Co je už jednodušší než získat územní rozhodnutí na svém pozemku na akci, kterou je město schopno financovat ze svého?

Do Kbel se zajeďte podívat, starosta není zrovna sympatický fešák, ale tohle se mu povedlo.

P.S: Plocha parkoviště a víceúčelového hřiště pod Penny s tím nemá nic společného, o tom třeba příště.

A teď najděte těch deset rozdílů

Kbely – rybníček a restaurace na konci parku

Brandýs – Východní část pozemku mezi Penny a nemocnicí

Kbely – Vyčištěný meandr Vinořského potoka

Brandýs – Vinořský potok pod nemocnicí v Brandýse

Kbely – můstek přes potok

Brandýs – můstek přes potok

Kbely – začátek cyklostezky

Brandýs – začátek stezky pod nemocnicí

Kbely – prostor pro malé děti

Brandýs – prostor pro jakékoliv děti

Kbely – cesty v městské parku

Brandýs – cesty v parku

Městská sportovní hala jako srdce plánovaných městských sportovišť

Projekt městské sportovní haly je z hlediska dlouhodobého pohledu na fungování města díky efektivnímu fungování a pozitivnímu provoznímu hospodaření v řádu až milionů Kč koncipován jako základní stavební kamen pro plánovanou tvorbu městských sportovišť, které by mohly vzniknout pro obyvatele města v brandýské části města na Spořilově a v Boleslavi v areálu Houštky. A právě z pravidelného zisku multifunkční městské sportovní haly je možné vytvořit stabilní zdroj příjmů pro dlouhodobé provozní financování plánovaných městských sportovních center tak, aby nezatěžovaly budoucí rozpočty města.

Jednou ze základních funkcí města je nabídka služeb pro své obyvatele. A právě v oblasti sportu a volnočasových aktivit naše město směrem k svým občanům dlouhodobě selhává díky absenci vlastnictví vhodné sportovní infrastruktury. Obyvatelé našeho města jsou tak odkázáni na služby spolků a sportovních organizací, které ovšem na provoz a opravy vlastních areálů i přes obrovské úsilí shánějí prostředky jen velmi obtížně a jejich stav tak bohužel často koresponduje s neutěšeným stavem majetku města.

A přestože se město v posledních letech, jak ukazuje tabulka níže, snaží nedostatečnou vlastní infrastrukturu suplovat zvýšenou podporou sportovních a kulturních organizací a spolků, ani tato výše ale neumožní těmto organizacím řešit pravidelné investice do vlastního sportovního či spolkového zázemí. A pokud se k tomu přičte ještě velmi nestabilní prostředí investičních dotačních programů ze strany státu a kraje, vidina dobrého výsledku je opět spíše v nedohlednu.

2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
celkové výdaje rozpočtu 513 367 Kč 379 630 Kč 352 946 Kč 408 683 Kč 433 584 Kč 334 653 Kč 474 619 Kč 376 137 Kč
podpora spolkové činnosti 2 990 Kč 3 131 Kč 3 092 Kč 3 410 Kč 5 382 Kč 7 150 Kč 9 736 Kč 11 165 Kč
% výdajů rozpočtu 0,58% 0,82% 0,88% 0,83% 1,24% 2,14% 2,05% 2,97%
souhrn výdajů 2011 – 2014 1 654 626 Kč 1 618 993 Kč
celková podpora 12 623 Kč 33 433 Kč
Poznámka – údaje jsou uvedené v tisících Kč !!!

Elegantním řešením se tak nabízí společný projekt města a sportovních klubů, kdy město získává chybějící sportovní infrastrukturu a finančně se následně podílí jak na provozu těchto areálů, tak na jejich postupném zvelebování a rozvoji tak, aby kromě adekvátního sportovního zázemí pro sportovní kluby mohlo nabídnout další sportovní a volnočasové služby svým obyvatelům, za kterými jinak dojíždějí do okolních měst.  To má pro město samozřejmě opět pozitivní ekonomický dopad, když obyvatelé utrácejí peníze ve městě a nevozí je do okolních měst, město navíc může tuto situaci podpořit např. vytvořením „karty občana“ se systémem bonusů a slev při využívání jednotlivých městských zařízení, a to nejen těch sportovních.

A právě díky projektu městské sportovní haly a jejímu efektivnímu využití a ekonomickému provozu získá město dostatečný a dlouhodobý finanční zdroj v řádu až milionů Kč (konkrétní výše bude odvislá vedle nájmů hlavně od počtu a typu akcí a rozsahu doprovodných služeb ve formě stravování a ubytování) a rozjezd další projektu pro své obyvatele – městských sportovišť. I proto má investice do projektu sportovní haly významný ekonomický smysl.

Pozn. JJ – K článku umístit fotky sportovišť – Spořilov je nová vizualizace, Houšťka stávající stadion. A dále ke článkům připojit rámeček s krátkým textem a fotkou představitelů fotbalu a atletiky, jak nás podporují a že jsme to my, kdo s nimi na tom budou spolupracovat, toto je klíčové pro to, abychom s tím vyšli první a sportovci pak už jen vypadali, že to papouškují. Texty do rámeečků viz níže.

– podpora Fotbal a Atletika – texty do rámečků k fotkám představitelů klubů

Spolek Fotbalový klub Brandýs nad Labem, z.s. je jedním z iniciátorů projektu městského sportovního centra v areálu Na Spořilově v Brandýse nad Labem. Plně podporujeme myšlenku Honzy Jirovského a jeho kolegů na vznik městských sportovišť v Brandýse a Boleslavi a jsme připraveni ke spolupráci na jejich realizaci. Pevně věříme, že si podobně jako Městská sportovní hala získá podporu veřejnosti a podaří se je v následujícím období společně realizovat.

Mgr. Jiří Weigl, místopředseda výboru FK Brandýs

 

Jednoznačně podporuji myšlenku Honzy Jirovského a jeho kolegů na vznik městských sportovišť v Brandýse a Boleslavi a jsme jako atletika připraveni ke spolupráci na jejich realizaci, a to v boleslavské části města v areálu Houštky.

Ing. Tomáš Linhart, předseda výboru Atletika Stará Boleslav

Městská sportovní hala

To je téma, které poslední týdny rezonuje naším městem a byla mu věnována i díky peticím podporujícím výstavbu sportovní haly či naopak požadujícím úpravu rozsahu projektu poměrně velká část jednání posledních dvou zastupitelstev města.

O co tedy v celém projektu jde?

Připravovaný projekt městského sportoviště si klade za cíl vyřešit 3 nejpalčivější problémy našeho města, a to chybějící:

  • kapacitu tělocvičen pro výuku TV na ZŠ Palachova – škola o téměř 800 žácích disponuje desítky let jednou tělocvičnou o rozměrech 16 x 10 metrů, takže za pronájmy externích prostor utratí téměř 200 tisíc Kč ročně, část dětí je nuceno cvičit na chodbách a pro řádné fungování ji chybí ne jedna, ale dvě tělocvičny
  • sportovní zázemí pro místní sportovní kluby – zoufalý nedostatek sportovní infrastruktury pro tréninky a zápasy mládeže i dospělých
  • kulturní dům – přestože město disponuje prostory na zámku či oběma kiny, chybí kulturní zázemí pro plesy, koncerty či divadelní představení s kapacitními požadavky pro více jak 200 návštěvníků – řádově 15 – 20 akcí ročně

Umístění nejen sportovních hal, ale také třeba plaveckých bazénů, přímo u školských zařízení je v zahraničí naprosto běžná praxe – např. Skandinávie, USA, Německo či Rakousko využívá přínosů těchto synergických efektů pravidelně již mnoho let. A tato myšlenka není nijak nová či revoluční ani u nás, na téměř každé menší vesnici slouží hospodský sál či sokolovna jako kulturní stánek místního divadelního spolku, taneční sál i sportovní zařízení zároveň.

Před zvolením daného řešení byla provedena detailní analýza jednotlivých možných postupů, a to jak ve formě 3 samostatných projektů, tak právě jedním multifunkčním zařízením. Zvažovány byly jak pozemkové možnosti v majetku města, tak finanční náročnost celkových investic a samozřejmě dlouhodobé provozní náklady, které zatěžují budoucí rozpočty města na desítky let dopředu.

tělocvična
3. ZŠ		 sportovní
hala		 kulturní
dům		 multifunkční
sportovní
zařízení
pozemek 0 Kč 20 000 000 Kč 20 000 000 Kč 0 Kč
investiční náklady 40 000 000 Kč 70 000 000 Kč 100 000 000 Kč 100 000 000 Kč
celkové náklady realizace 40 000 000 Kč 90 000 000 Kč 120 000 000 Kč 100 000 000 Kč
celkové náklady řešení 250 000 000 Kč 100 000 000 Kč
roční provozní hospodaření 150 000 Kč 250 000 Kč -3 000 000 Kč 1 800 000 Kč
roční provozní náklady
za 20 let		 -52 000 000 Kč 36 000 000 Kč

Jak ukazuje tabulka výše, z pohledu investičních a provozních nákladů jednoznačně vychází nejlépe multifunkční zařízení, kdy dochází díky maximálnímu vytížení objektu k velmi pozitivním provozním výsledkům hospodaření, ve výhledu 20 let se dostáváme na provozní rozdíl téměř 90 milionů Kč.

A to není jediná výhoda, dalším pozitivem jednoho komplexu je i snížená dopravní zátěž, kdy rodiče nepřeváží děti po škole na sportovní kroužky do jiné části města, což má další pozitivní dopady na životní prostředí. Právě tyto důvody byly rozhodující pro výběr dané varianty projektu, který byl na konci minulého roku prezentován nejen široké sportovní veřejnosti v kapli brandýského zámku.

A jak tedy hala vypadá?

Sportovní hala disponuje hracím prostorem cca 45 x 25 metrů a zasouvací tribunou pro cca 400 sedících diváků, světlá výška stropu je cca 7 m. Při zasunutí tribuny a spuštění dělících plachet vzniknou 3 samostatné tréninkové prostory o velikosti cca 29 x 15 metrů, které umožní paralelní provoz jak tělesné výchovy žáků základní školy, tak maximálně efektivnímu využití fungování sportovními kluby. Vnitřní prostor byl koncipován tak, aby umožnil organizovat i sporty využívající hřiště o velikosti 40 m x 20 m jako je futsal, házená nebo florbal, a zároveň umožnil vytvořit 3 školní tělocvičny či společenský prostor pro požadovanou kapacitu plesů či společenských akcí. Vzhledem k omezeným prostorovým možnostem daného území nebude hala umožňovat pořádání ani vyšších celostátních soutěží v jednotlivých sportech díky omezeným parametrům, ale bude plně odpovídat potřebám a velikosti našeho města na mnoho let dopředu.

Součástí projektu je dále zázemí haly v podobě šaten, nářaďoven, VIP či přednáškových prostor, skladů či bufetu, samozřejmostí je i akustické vyřešení prostoru sportovní haly pro pořádání plesů a kulturních akce. Případné stravování na akcích bude řešeno propojením se současnou jídelnou ZŠ, což opět maximálně zefektivní fungování celého objektu a kapacitně umožní pořádat akce s kapacitou až 500 míst. A právě tato multifunkčnost odbourá největší problém ztrátovosti samostatně řešených kulturních domů, kdy na jejich fungování města pravidelně přispívají ze svých rozpočtů (jako je tomu např. u jinak skvěle fungujícího kulturního domu v Čelákovicích, který město ročně dotuje částkou téměř 3 miliony Kč pouze na provozní výdaje).

Celkové investiční náklady projektu dosahují téměř 100 milionů Kč, samotná sportovní hala vychází na cca 60 milionů Kč, zbylé náklady připadají na podzemní parkování o kapacitě 52 míst – cca 25 milionů Kč a zázemí haly – cca 15 milionu Kč. Financování je díky výrazně zlepšenému hospodaření města v posledních 2 letech plánováno částečně z vlastních zdrojů a částečně z externích zdrojů, a to získaných dotací či možným úvěrováním. Součástí projektu je i zklidnění dopravy v předškolním prostoru pomocí omezení vjezdu automobilů a vytvoření K+R ploch pro rodiče dovážející děti do školy. Samozřejmostí je zachování zeleně a neprůjezdnosti Palachovy ulice jako klidové zóny.

Hala je umístěna do prostoru současného venkovního hřiště u 3. ZŠ v Palachově ulici a části přilehlého parčíku, neboť město v dané lokalitě, bohužel i díky nešťastné pozemkové politice z minulosti žádné jiné vhodné pozemky v této lokalitě nevlastní. Umístění navazuje na již schválený projekt přístavby tělocvičny z roku 2006, který byl taktéž komplet umístěn do prostoru přilehlého parčíku.

Nejčastější výtky?

A právě limitované prostorové možnosti společně s umístěním nájezdu do podzemního parkování z Palachovy ulice jsou společně s požadavkem na veřejnou architektonickou soutěž nejčastějšími výtkami celého projektu. Je potřeba spravedlivě přiznat, že v roce 2018 již bohužel neexistuje ideální řešení a projekt sportovní haly je nejlepší možný kompromis.

Umístění podzemního parkování je nutné ještě ověřit sondami podloží a variantně je tak možné hledat u projektu i jiné varianty parkování než to podzemní. Stejně tak vzhledem k dalším nutným úpravám územního plánu, které budou probíhat až do podzimu 2018, vzniká další časový rámec i pro případné doladění vizuální stránky projektu. Výraznější kapacitní omezení rozsahu projektu by ovšem mělo zásadní vliv na jeho funkčnost a neplnilo by tak původní cíle a zadání projektu – tedy zázemí pro sport i funkci kulturního domu, které by opět zůstalo i po téměř 30 letech nevyřešeno.

Závěrem…

I přes výrazně zlepšené hospodaření města, kdy se podařilo za poslední tři roky zvýšit finanční prostředky na účtech města o téměř 150 milionů Kč ze 127,8 mio Kč z konce roku 2014 až na 277,3 mio Kč na začátku roku 2018, si naše město stále z minulosti valí před sebou mnoho dalších dlouhodobě neřešených problémů jako je téměř 40 komunikací s prašným povrchem, chybějící dům pro seniory, nedostatečné kapacity mateřských školek i školských zařízení, startovací byty, neutěšený stav nemovitostí v majetku města či do budoucna velmi potřebné rozšíření čističky odpadních vod, to vše jsou projekty v řádech desítek až stovek milionů Kč, proto je při plánování veškerých investičních akcí dbát maximální důraz na ekonomickou stránku věci a efektivní provozní výdaje, které dlouhodobě nezatíží budoucí rozpočty města.

Projekt sportovní haly tak určitě není ideální a vyžaduje kompromisy na obě strany, je to ale za současných ekonomických i majetkových možností města to nejlepší a nejreálnější řešení tří dlouhodobě neřešených problémů města. A to za kompromis rozhodně stojí.

Na závěr přidám ještě jeden důvod pro současné umístění, a to je její, zatím ještě pracovní, ale doufám, že brzy oficiální pojmenování po člověku, pro kterého byl tělocvik posláním a svým nadšením a přístupem za ty desítky odučených let přivedl ke sportu desetitisíce místních dětí. Člověka, který dlouhá léta věřil slibům bývalého vedení města i školy, že tato sportovní hala tady u školy vznikne, ale bohužel se jí už nedožil. Městská sportovní hala Josefa Kaluhy. Díky za všechno, to je pro tebe, „brácho“.

Hala a komunitní město

Žijeme ve městě, ne na vesnici, přibývá nás a chceme žít pohodlně.

Než ale začneme stavět, musíme předem vědět, jak novou zástavbu vyrovnáme zelení.

V tomto smyslu visí velký otazník nad konečným využitím plochy, kterou město, a ne právě levně, před řadou let koupilo, nad pozemkem u nemocnice. Podporovat sport je skvělé, příliš velká zpevněná plocha už tak dobrá není.

Jedním z témat prvořadé důležitosti je sportovní hala u ZŠ Palachova. Děti nemají kde cvičit a pohyb nutně potřebují. Nejen kvůli povinným hodinám tělesné výchovy. Především kvůli snižující se tělesné zdatnosti a obratnosti mladé generace, která je měřitelná a jejíž úroveň je zarážející. Za pozornost stojí, že senioři z našich Domů s pečovatelskou službou, či lidé z okruhu sokola, o svou kondici bojují a využijí každou příležitost, jak si zacvičit. Pokud se s halou pro sport sveze ještě příležitost k tanci a dalším větším společenským akcím, zrealizuje se dobrá věc pro všechny generace.

Přesněji, bude to dobré, když stavba nebude nevzhledná, když neutrpí bezpečnost dětí při příchodu a odchodu ze školy, když rodiče neztratí drahocenné ranní minuty při dopravě svých dětí do školy a – to považuji za vysoce důležité – když za zmizelý parčík u silnice vznikne zelená plocha pro relaxování a zlepšování kondice žáků i dospělých. Ne na druhém konci města, ale přímo u školy.

Několik metrů od ZŠ Palachova je přece velký pozemek bývalého zahradnictví. Neúspěšná „diplomatická jednání“ vedení města směrem k majitelům pozemku jsou skoro úsměvná. Jakoby to bylo zakleté, již třetí sestava na radnici s věcí nepohnula! Věřím, že napočtvrté to vyjde a vznikne hezký, přírodně sportovní a hlavně bezpečný prostor pro neorganizované hýbání se.

Chápu, že jsem proti fanouškům výkonnostních sportů ve velkém oslabení, ale trvám na tom, že medaile a poháry z vás automaticky neudělají člověka, který se nezraní, když vyleze na žebřík, má vzít do ruky těžší nářadí nebo v sebeobraně chránit sebe a své blízké.

Jsme ve stejném časoprostoru, nás všech sedmnáct tisíc obyvatel měst na Labi, s tím nic neuděláme.

Můžeme žít každý za sebe nebo vytvořit společenství, kde si jeden druhému nekoukáme ani do talíře, ani do peněženky, ale přece jen sdílíme starost o ty zranitelnější – o děti, o ty nejstarší z nás, o zdravotně znevýhodněné a o lidi v tíživé ekonomické situaci, protože „chudoba cti netratí“, jak říká stará moudrost, a jen hlupák tvrdí, že jemu se to nemůže stát.

V čase a prostoru života obyvatel města jsou zóny bezpečné a zóny rizikové. Mezi ty bezpečné by měl patřit domov. Heslo „nejdřív střecha nad hlavou“ zcela sdílím. Bezpečno by mělo být ve škole, při školních akcích a při organizovaných volnočasových aktivitách. Čas a prostor plný rizik tvoří: cesta do školy a ze školy, polední pauza a doba čekání na sporty a kroužky nebo na dopravní spojení domů. Rizika mohou přinést některé aktivity ve vrstevnické skupině a doma internet.

Věková skupina, která musí „ v pohodě“ projít svou životní etapou, je nejmenší předškolák odloučený od mámy, puberťák odpojující se od autorit rodičů a učitelů, mladý pár, který chce žít spolu, jednotlivec nebo rodina ve svízelné finanční situaci, starý člověk, o něhož se rodina nechce, nebo vzhledem ke zdravotnímu postižení nedokáže, postarat.

Pokud jsou lidé ve městě společenství (komunita), nikdo nepropadne záchrannou sítí až na dno.

Jsou to drobnosti a detaily, které pomohou, jsou to také zásadní věci, které musí obec zajistit.

Obyvatelé volí a zvolení také volí, kdo a s kým město povede. Je důležitější chodník nebo místo ve škole a ve školce? Je důležitější šance dělat umění nebo sport? Je důležitější domov seniorů nebo startovací byty pro mladé páry? Jsou důležitější domy nebo stromy? Má smysl komunitní centrum, kde se setkávají všechny generace, nebo budeme pečovat o každou věkovou skupinu zvlášť?  Neměl by si to každý zařídit sám?

Rozpoznat důležité od méně důležitého je úkolem každé radnice. Nemyslet jen na své čtyři roky, to je zkouška nad maturitu i nad doktorát.

Na jedné z velmi otevřených debat s náctiletými jsem slyšela věty, které si budu pořád pamatovat:

„Vy dospělí přece musíte vědět, kde se dostanou drogy, i to, že třináctileté holky tráví noci na diskotéce. Jak to můžete dovolit?“ „Potřebujeme vnitřní i venkovní prostor, kde budeme trávit volný čas. Dejte nám svobodu v tom, co nás baví, ale prosíme Vás, buďte pořád někde nablízku, kdyby něco …“

Bez porady s dětmi a mladými a také se staršími brandýskými a boleslavskými, bez kontaktů starousedlíků s novousedlickou  náplavou – myšleno láskyplně – nejde v samosprávě nic dobrého dělat.

Všechno, co je cenné musíme chránit, všechno, co je zjevně špatné, musíme změnit, ve všem dobrém, co začali ti před námi, musíme s velkou pozorností pokračovat.

Včely nám přináší radost

V rámci Dne Země včelaři z Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi, společně se Střední zemědělskou školou v Brandýse nad Labem, uspořádali velmi povedenou výstavu, přednášky a ochutnávku medu. Na tuto akci přišlo několik set návštěvníků od žáčků mateřských škol až po seniory. Všichni mohli obdivovat neuvěřitelnou dokonalost hmyzu, který přečkal miliony let a je na Zemi s lidmi po celou dobu existence lidského pokolení. K vidění byl skleněný úl, ve kterém lze snadno sledovat, jak včely žijí, jak se vyvíjí jejich plod, kde ukládají zásoby pylu a medu. Lze zde také vidět rozdíl mezi včelou dělnicí, trubcem a nalézt matku (královnu). Tento úl byl po celou dobu v obležení návštěvníků. Není se co divit, je na co se dívat a program je lepší než v televizi.

Kromě proskleného úlu však bylo možné prohlédnou si i jednotlivé části včel hezky zblízka, tedy pod mikroskopem. K vidění byly jednotlivé páry nohou, žihadlo, křídlo a další zajímavosti, které připravili učitelé ze zemědělské školy společně se studenty. Dále si především děti rády vyrobily vlastní svíčky.

Nemálo návštěvníků si se zájmem poslechlo multimediální přednášky o včele, životě v úlu a práci včelaře, stejně jako bohatou výstavu včelařských potřeb.

Ve velkém obležení byla také ochutnávka medu, kde především děti ve velkém degustovali z 22 vzorků medu. Bylo možné ochutnat širokou škálu medů květových a pastovaných. Při hodnocení jednotlivých vzorků to již nebylo tak jednoduché, protože rozhodnout o tom který z ochutnaných dvaceti dvou vzorků je nejlepší je už snad volba pro profesionály. Každý však nakonec svého favorita našel.

Celá tato akce byla návštěvníky i včelaři a učiteli zemědělské školy v Brandýse nad Labem velmi kladně hodnocena a všichni věříme, že se v následujících letech podaří navázat na tuto akci. Taková společná akce, jako tato, Českého svazu včelařů, ZO Brandýs nad Labem – Stará Boleslav a Střední zemědělské školy v Brandýse nad Labem je přístup dokonalého propojení vzdělávání a praxe. Taková spojení obohacují všechny přítomné.